Arado Ar 65

Arado Ar 65
Jeden ze čtyř Ar 65 „Orel“ bulharského letectva používaný k výcviku stíhacích pilotů
Jeden ze čtyř Ar 65 „Orel“ bulharského letectva používaný k výcviku stíhacích pilotů
Určenístíhací letoun
VýrobceArado
ŠéfkonstruktérWalter Rethel
První let1931
Zařazeno1931
UživatelLuftwaffe
Bulharské královské letectvo
Vyrobeno kusů181
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arado Ar 65 byl německý dvouplošný jednomístný stíhací letoun užívaný ve druhé světové válce. Jednalo se o jeden z prvních strojů novodobé Luftwaffe. Letoun vznikl ze svého předchůdce stroje Arado Ar 64. První prototyp Ar 65 vzlétl v roce 1931 a stroj byl postupně modernizován a byly zlepšovány jeho technické parametry. S postupem doby se ukazovalo, že letadlo zastarává, ovšem jako školní stíhačka bylo vyráběno až do roku 1937.

Vznik a vývoj

Příchod nacistů k moci v roce 1933 znamenal nevídaný rozmach armády a tím pádem i letectva. Tak se tehdejší letecký odbor RWM (Reichskommissariat für die Luftfahrt) přejmenoval na RLM (Reichsluftfahrtministerium - říšské ministerstvo letectví, a jeho šéfem se stal Hermann Göring, bývalé stíhací eso z první světové války. Ten na přímý rozkaz Adolfa Hitlera začal budovat nové letecké síly, kvůli Versailleské smlouvě dočasně v tajnosti a začaly se nazývat Luftwaffe. Mnohé letecké konstrukční kanceláře získaly štědré financování, které jim umožnilo vývoj nových strojů. Pod kontrolu úřadu RLM se takto dostala i firma Arado Flugzeugwerke, jejíž generálním konstruktérem se stal Ing. Walther Blume.

Její předešlý šéfkonstruktér Walther Rethel však ještě před odchodem k Messerschmittovi navrhl nový stíhací letoun s názvem SD-V, později nově označený Ar 65. Konstrukčně navazoval na předešlý typ Ar 64, avšak měl mnohé technické a aerodynamické úpravy, hvězdicový devítiválec Bristol Jupiter (v licenci Siemens) o výkonu 360 kW/490 k byl zaměněn za německý vidlicový, kapalinou chlazený dvanáctiválec BMW VI 7.3Z , s obsahem 46,93 l a vzletovém výkonu 551 kW/750 hp. Nová stíhačka Ar 65 byla smíšené konstrukce: základ trupu tvořila svařovaná trubková přehrada pokryta duralovými plechy a plátnem, nosné a ocasní plochy byly dřevěné s částečně plátěným a překližkovým potahem. První prototyp verze Arado Ar 65a vzlétl na sklonku roku 1931. Zanedlouho následovaly stroje Ar 65b a Ar 65c z jara 1932. „Céčko“ již mělo nové dolní křídlo, na které již přibyla křidélka. Ta byla u prvních dvou exemplářů pouze na horním křídle.

Po testech provedených s prvními třemi prototypy se ukázalo, že je nutno konstrukci upravit. Výsledkem těchto úprav byl prototyp Ar 65D dokončený v roce 1932, jehož sériová výroba byla zahájena následující rok. Letoun měl snížený hřbet trupu před i za pilotní kabinou a dodatečné vyvážení výškovek. Ve srovnání s Ar 65a se hmotnost prázdného letounu zvýšila z 1290 kg na 1815 kg a celková hmotnost z 1465 kg na 1905 kg. Přesto se výkony podstatně zlepšily. Po zavedení dalších drobných úprav byla zahájena sériová výroba v roce 1933. Tato verze měla instalovanou pumovnici, kde mohlo být vertikálně umístěno 6 pum po 10 kg.

Odstraněním vnitřní pumovnice vznikla následná verze Ar 65 E, která už měla zabudovanou radiostanici. Změněná byla i výzbroj; starou dvojici kulometů LMG 08/15 ráže 7,92 mm z dob první světové války nahradily nové kulomety MG 17 ráže 7,92 mm s vyšší kadencí.

Po jistém čase přestala firma Arado stíhat plnit všechny objednávky, a tak se do výroby zapojily i další firmy: AGO-Apparatenbau GmbH (36 ks Ar 65F) a Erla-Maschinenwerk GmbH (24 ks Ar 65G). Výroba tohoto typu skončila v roce 1937.

Operační nasazení

První stroje Ar 65 obdržela Reklame-Staffel v Berlíně-Staakenu v roce 1933. Dne 1. dubna 1934 byla tato jednotka přejmenována na Reklame-Staffel Mitteldeutschland a postupně rozšířena na tři letky. Od července 1934 se začalo s jejím přezbrojováním na modernější stroje He 51. 14. března 1935 byla jednotka opět přejmenována na Jagdgeschwader 132, pozdější JG 2. Poslední Ar 65 opustily JG 132 koncem roku 1935 a byly přiděleny jako školní stíhací stroje do DVS Jagdfliegerschule ve Schliessheimu. V této roli sloužily až do léta 1944 např. u jednotky A/B 23 v Kaufbeurenu.

Přechodně byla Ar 65 vyzbrojena první jednotka střemhlavých bombardérů Luftwaffe-Fliegergruppe Schwerin, pozdější I./St.G. 162.

V květnu 1940 měla Luftwaffe ve stavu ještě 117 ks Ar 65, v lednu 1944 jejich počet klesl na 14. Nasazeny byly také na území protektorátu např. u jednotky A/B Fliegerschule 13 v Plzni a také na východní frontě, kde působily od roku 1943. Jejich úkolem bylo tažení nákladních kluzáků DFS 230, na což byly upraveny přidáním háku pod zadní část trupu, osazením nových pneumatik a instalací přídavných palivových nádrží pod horní křídlo. Takto upravené letouny používala např. jednotka 4./ErgGr(S)1.

Uživatelé

BulharskoBulharsko Bulharsko

Německá říše Německo

  • Luftwaffe

Specifikace (Ar 65e)

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,20 m
  • Délka: 8,40 m
  • Výška: 3,42 m
  • Nosná plocha: 30 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1500 kg
  • Vzletová hmotnost: 1915 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený dvanáctiválcový vidlicový letecký motor BMW VI
  • Výkon motoru: 552 kW (750k)

Výkony

  • Maximální rychlost: 300 km/h
  • Cestovní rychlost: 246 km/h
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 10,6 min
  • Dostup: 7600 m

Výzbroj

Odkazy

Literatura

  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 
  • BALOUS, Miroslav. Arado Ar 65. Letectví a kosmonautika. Srpen 2011, čís. 8, s. 44 a 45. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

Německé vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Ar 65 • Ar 68Do 335Fw 190Ta 152Ta 154He 51He 112He 162He 219Bf 109Bf 110Me 163Me 210Me 262Me 410
Bombardovací letouny
Ar 234Do 17Do 23Do 217Do 335Fw 200He 111He 115He 177Ju 86Ju 88Ju 188Ju 388
Plovákové letouny a létající čluny
Ar 95Ar 196Ar 231BV 138Ha 139BV 222Do 16Do 18Do 24Do 26He 59He 60He 114He 115We 271
Průzkumné letouny
Ar 95Ar 196Ar 234Do 17Do 215Fw 189He 45He 46He 70He 170Hs 126
Transportní letouny a kluzáky
Ar 232DFS 230Go 242Go 244Ju 52Ju 90Ju 252Ju 352Ju 290Ju 390Ka 430Me 321Me 323Si 204
Cvičné a spojovací letouny
Ar 66 • Ar 69 • Ar 76Ar 79Ar 96Bü 131Bü 133Bü 180Bü 181 • Bü 182 • Fi 156Fw 44Fw 56Fw 58F 13W 34He 72 • Kl 31 • Kl 32Kl 35Bf 108Fh 104Si 202Sk 257
Bitevní letouny
Ar 66Go 145He 45He 50Hs 123Hs 129Ju 87
Vrtulníky a vírníky
Fa 223Fa 330Fl 265Fl 282
Experimentální a specializované letouny
DFS 39 • DFS 193 • DFS 194 • Fw 47 • Fi 158 • Ju 49 • He 116He 119He 176He 178LF 1Me 261Mistel
Malosériové letouny
Prototypy a projekty
Ao 225 • Ar 77 • Ar 80 • Ar 81 • Ar 195 • Ar 197 • Ar 198 • Ar 199 • Ar 340 • Ar 396E.555 • AS 6 • Ba 349BV 40Ha 137Ha 140BV 142BV 144BV 155BV 238 • P.175 • P.200 • P.202Do 19 • Do 317 • DFS 228DFS 346 • Fi 98 • Fi 99 • Fi 157 • Fi 256 • Fw 57 • Fw 62Fw 159Ta 183Fw 191 • He 118 • He 274He 280He 343He 519Ho 229Ju 85Ju 89Ju 187Ju 287Ju 288Hs 121 • Hs 122 • Hs 124 • Hs 125 • Hs 127 • Hs 128 • Hs 130Hs 132Ju 322Bf 161Bf 162Me 209-IIMe 263Me 264Me 309Me 328Me 509 • Me 609 • Me P. 1101 • Li P.01 • Li P.04 • Li P.10 • Li P.11 • Li DM-1 • Li P.13 • Li P.13a • Li P.13b • Li P.15 • Li P.20 • Sk P.14 • Sk SL-6 • So 334
Bezpilotní letouny a řízené střely
As 292 • BV 143BV 246Fi 103Hs 117Hs 293 • Hs 295 • Hs 296 • Hs 297 • Hs 298