Vykintas
Vykintas | |
---|---|
Kníže žmuďský, vládce tehdejší Žmudě | |
Kníže žmuďský Vykintas na rytině z kroniky A. Guagniniho z r. 1578 | |
Úplné jméno | Vykintas |
Úmrtí | před rokem 1253 |
Pohřben | není známo kde |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vykintas (datum narození neznámé, zemřel před rokem 1253), kníže źmuďský, vládl počátkem 13. století, strýc a protivník velkoknížete litevského Mindaugase. Poprvé je zmiňován roku 1219 jako účastník (spolu s litevskými knížaty) podepsání smlouvy s volyňskými knížaty[1]. V roce 1236 se odehrála bitva u Saule, ve které Vykintas pravděpodobně velel žmuďskému vojsku. V letech 1248 – 1251 organizoval koalici proti Mindaugasovi, proto se vydal do Livonska žádat o výpomoc křižáky. Souvislosti: Vykintova sestra se vdala za Mindaugova bratra Dausprunga. S jejich dětmi, Tautvilem a Gedivydem (tedy se svými synovci) se Vykintas na této koalici podílel, organizoval ji Tautvilas. Důvody sporu: kolem roku 1248 Mindaugas vyslal vojsko v čele s Vykintem, Tautvilem a Gedivydem do Polockého knížectví získat nová území u Smolenska. Zatímco oni bojovali s rusény, Mindaugas, aby odstranil je, coby případné pretendenty na litevský trůn, zabral jejich území a poslal najaté vrahy, aby zabili Tautvila a Gedivyda. Ti, když se dozvěděli o událostech v Litvě a pochopili hrozící nebezpečí, utekli ke svému příbuznému Danielovi Haličskému. Brzy na to Vykintas sebral mohutnou koalici, která měla pomoci získat zpět zabraná území a dosadit na trůn Tautvila. Koalici tvořili: Vykintovi západní Žemaité (východní Žemaité tehdy podporovali Mindaugase), Jotvingové, mečoví bratři a Danielovi Haličané. V roce 1250 Tautvilas přibyl do Rigy, kde jej pokřtil Rižský arcibiskup Nikolaj (tím získal další výhodu proti v té době dosud nepokřtěnému Mindaugovi). Tautvila proto v Rize považovali za vážného pretendenta na litevský trůn. Když se ale nechal roku 1251 pokřtít i sám Mindaugas, přitom daroval řádu Vykintovu západní Žmuď a další území, Livonsko začalo podporovat Mindaugase. Kromě toho stříbrem si Mindaudas zajistil i dezerci jotvingů z koalice. Roku 1251 byl zbylou koalicí Vykinta, Tautvila a haličanů obléhán Mindaugův hrad Voruta, ale dobyt nebyl a Mindaugas v odvetu zaútočil na Vykintův hrad Tverai (Tvirement) a jej obléhal. Hrad tehdy sice dobyt nebyl, ale v bojích byl Vykintas zraněn a Mindaugas zlomil proti sobě namířenou koalici. Tautvilas a Gedivydas uprchli do Volyně a o Vykintovi od té doby nejsou nikde žádné zmínky.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vykintas na litevské Wikipedii.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Litevská a žemaitská knížata v 1. polovině 13. století | |
---|---|
Deltuva | Juodkys (1219) • Pukeikis (1219) • Bikšys (1219) • Ligeikis (1219) |
Litva | Daugirutis • Stekšys • Živinbudas (1219) • Dausprungas (1219) • Mindaugas (1219, 1248) |
Nalšia | Daujotas (1219) • Viligaila (1219) • Gerdenis (1248) • Lengvenis (1248) • Daumantas • Gotartas • Liumbis • Milgerinas |
Neris | Parbus |
Upytė | Ruškaičiai (1219) |
Alšėnai | Alšis • Bunis |
Žemaitija | Gerdvilas (1219) • Vykintas (1219, 1248) • Treniota |
Šiauliai | Bulaičiai (1219) |
Vznik Litevského státu |