Rezonanční obvod

sériový rezonanční obvod

Rezonanční obvod[1] je oscilační elektrický obvod tvořený zdrojem střídavého elektrického napětí budícího střídavý elektrický proud procházející sériovým zapojením odporu, indukčnosti a kapacity. Při určité tzv. rezonanční frekvenci se v tomto obvodu vyrovnává kapacitní a induktivní reaktance a rezonanční obvod se pro tuto frekvenci chová jako rezistance.

Energie v obvodu se vyvažuje poklesem napětí na kondenzátoru a nárůstem proudu procházejícím cívkou v souladu s časovou konstantou obvodu. Cívka je charakteristická svou indukčností a kondenzátor svou kapacitou. Při průchodu proudu obvodem se v cívce periodicky vytváří a zaniká magnetické pole a kondenzátor se periodicky nabíjí a vybíjí. Tento jev se nazývá rezonance.

RLC obvod (střídavý)

sériový RLC obvod

Přechodový jev obvodu lze popsat diferenciální rovnicí druhého řádu, v které rezistance tlumí kmitání proudu. Celkové napětí U {\displaystyle U} je podle 2.Kirchhoffova zákona rovno součtu napětí U R + U L + U C {\displaystyle U_{R}+U_{L}+U_{C}} .


V obvodu mohou nastat tři případy:

  • X L = X C {\displaystyle X_{L}=X_{C}}

Na induktivní reaktanci bude stejné napětí jako na kapacitní reaktanci a sériový RLC obvod bude v rezonanci. K tomuto stavu dochází při rezonanční frekvenci f 0 = 1 2 π L C {\displaystyle f_{0}={\frac {1}{2\pi {\sqrt {LC}}}}} a fázový posun φ je roven 0.

  • X L < X C {\displaystyle X_{L}<X_{C}}

Na induktivní reaktanci bude menší napětí než na kapacitní reaktanci a sériový RLC obvod bude mít kapacitní charakter. Rozdíl induktivní a kapacitní reaktance bude záporný, díky čemuž bude proud v obvodu předbíhat napětí o úhel φ.

  • X L > X C {\displaystyle X_{L}>X_{C}}

Na induktivní reaktanci bude větší napětí než na kapacitní reaktanci a sériový RLC obvod bude mít indukční charakter. Rozdíl induktivní a kapacitní reaktance bude kladný, díky čemuž bude napětí v obvodu předbíhat proud o úhel φ.

Celková impedance obvodu Z {\displaystyle Z} je dána vztahem:

Z = R 2 + ( X L X C ) 2 {\displaystyle Z={\sqrt {R^{2}+(X_{L}-X_{C})^{2}}}}

Rezonanční frekvence

Vycházíme z předpokladu, že se induktivní a kapacitní reaktance při rezonanci rovnají. Platí Thomsonův vzorec (závislost rezonanční frekvence na indukčnosti a kapacitě):

  X L = X C {\displaystyle \ X_{L}=X_{C}}

  ω 0 L = 1 ω 0 C {\displaystyle \ \omega _{0}L={\frac {1}{\omega _{0}C}}}

  ω 0 2 = 1 L C {\displaystyle \ \omega _{0}^{2}={\frac {1}{LC}}}

  ω 0 = 1 L C {\displaystyle \ \omega _{0}={\frac {1}{\sqrt {LC}}}}

  2 π f 0 = 1 L C {\displaystyle \ 2\pi f_{0}={\frac {1}{\sqrt {LC}}}}

  f 0 = 1 2 π L C {\displaystyle \ f_{0}={\frac {1}{2\pi {\sqrt {LC}}}}}

Sériový rezonanční obvod má při rezonanční frekvenci nejmenší impedanci a největší proud, jenž je v celém obvodu konstantní.

Fázorové diagramy

Frekvence nižší než rezonanční



  f < f 0 => | U L | < | U C | => φ < 0 {\displaystyle \ f<f_{0}=>|\mathbf {U} _{L}|<|\mathbf {U} _{C}|=>\varphi <0}

obvod má kapacitní charakter

Frekvence rovna rezonanční



  f = f 0 => | U L | = | U C | => φ = 0 {\displaystyle \ f=f_{0}=>|\mathbf {U} _{L}|=|\mathbf {U} _{C}|=>\varphi =0}

obvod má odporový charakter

Frekvence vyšší než rezonanční



  f > f 0 => | U L | > | U C | => φ > 0 {\displaystyle \ f>f_{0}=>|\mathbf {U} _{L}|>|\mathbf {U} _{C}|=>\varphi >0}

obvod má indukční charakter

Reference

  1. Rezonance. physics.mff.cuni.cz [online]. [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 

Související články

  • Přechodový jev (elektrický obvod)

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rezonanční obvod na Wikimedia Commons
  • Kniha Praktická elektronika/RLC obvody ve Wikiknihách
  • (anglicky) falstad.com – demonstrační applet v Javě
  • (anglicky) ngsir.netfirms.com – demonstrační applet v Javě
  • (česky) Sériový RLC obvod v Encyklopedii fyziky
  • (česky) Kalkulátor - RLC obvod v ustáleném stavu
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNF: cb119376940 (data)
  • GND: 4139644-3
  • LCCN: sh85095903
  • NLI: 987007553483605171