Paternalismus

Paternalismus označuje vztah mezi dvěma subjekty (osobami, ale i státy, oblastmi či ekonomickými subjekty), z nichž jeden přistupuje ke druhému z nadřazené, ale současně otcovské a chránící pozice. Paternalismus se vyznačuje přesvědčením nadřazené osoby, že ona sama ví, co je pro podřízenou osobu nejlepší. Jde o přesvědčení a z něho vycházející politiku, že jedinci sami nedokáží poznat, co je pro ně dobré, a je třeba jim správné postoje, jednání či názory uložit, předat či „vnutit“.[1] Zároveň však jde o přístup omezující a zakazující jednání „nevhodné“, podle názoru nadřízeného.

Jednoslovně lze česky vyjádřit jako: rodičovský, pečující, direktivní, řídící, příkazný aj.; také regulující, omezující a zakazující.

Pojem paternalismus se používá v mnoha různých významech, například:

  • ekonomie – přístup hospodářského centra ke státním nebo podřízeným podnikům s cílem jejich ochrany a lepšího vedení.[1]
  • psychologie – paternalistický model v transakční analýze Erica Berneho charakterizuje komunikační vztah rolí rodič–dítě.
  • politologie – paternalistický konzervatismus označuje relativně pružnou verzi konzervatismu, kde jsou pragmaticky dávány jisté výhody chudině (nemocenská, starobní důchod aj.) s cílem minimalizovat riziko její nespokojenosti. Paternalistický konzervatismus souvisí například se jménem Edmund Burke.[2]

Reference

  1. a b KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. 
  2. KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2007. 

Související články

Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph668335
  • BNF: cb11935655m (data)
  • GND: 4722160-4
  • HDS: 016087
  • LCCN: sh85098670
  • NDL: 00670067
  • NLI: 987007529537505171
  • SUDOC: 027279952