Michael Mark Woolfson

Michael Mark Woolfson
Narození9. ledna 1927
Glasgow
Úmrtí23. prosince 2019 (ve věku 92 let)
Alma materJesus College
Institut vědy a techniky Manchesterské university
Povolánífyzik, astronom, planetary scientist a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléInstitut vědy a techniky Manchesterské university (1950–1952)
Cavendishova laboratoř (1952–1954)
Univerzita v Cambridgi (1954–1955)
Institut vědy a techniky Manchesterské university (1955–1965)
Yorská univerzita (1965–1994)
Oceněníspolečník Královské společnosti (1984)
Hughesova medaile (1986)
Gregori Aminoff Prize (1992)
Fellow of the Royal Astronomical Society
The Dorothy Hodgkin Prize
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michael Mark Woolfson (9. ledna 1927 – 23. prosince 2019)[1][2] byl britský fyzik a astrofyzik zabývající se především vznikem a vývojem planet a hvězd, rentgenovou krystalografií a biofyzikou. Byl emeritním profesorem teoretické fyziky na Univerzitě v Yorku[3] a členem Mezinárodní astronomické unie.[4]

Roku 1964 se zabýval vývojem sluneční soustavy a navrhl tzv. teorii zachycení, kterou se snažil nahradit mlhovinovou hypotézu (podle níž Slunce a planety vznikly gravitačním kolapsem molekulárního mračna), v té době většinou astronomů zavrhovanou. Podle Woolfsonovy teorie stály za vznikem planet slapové interakce mezi Sluncem a nějakou blízko procházející protohvězdou. Slunce podle Woolfsona mohlo zachytit část materiálu z řídké atmosféry protohvězdy a z tohoto materiálu by se pak mohly vytvořit současné planety.[5] V 90. letech 20. století však mlhovinová hypotéza zažila svůj návrat, způsobený zejména astronomickými pozorováními extrasolárních planetárních systémů v různé fázi vývoje, které odpovídaly jejím předpovědím.[6]

Bibliografie

Michael Woolfson je autorem nebo spoluautorem následujících knih s fyzikální či astrofyzikální tematikou:

  • Origin of the Solar System: The Capture Theory. Chichester: Ellis Horwood Ltd., 1989. Dostupné online. ISBN 047021466X. (anglicky)  (spoluautor John R. Dormand)
  • Physical and Non-Physical Methods of Solving Crystal Structures. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0521412994. (anglicky) [nedostupný zdroj] (spoluautor: Fan Hai-fu)
  • An introduction to X-ray crystallography. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 0521412714. (anglicky) 
  • The Origin and Evolution of the Solar System. London: Institute of Physics Publishing, 2000. Dostupné online. ISBN 075030457X. (anglicky) 
  • Planetary Science: The Science of Planets Around Stars. London: Institute of Physics Publishing, 2002. Dostupné online. ISBN 075030815X. (anglicky)  (spoluautor: George H. A. Cole)
  • Mathematics for Physics. Oxford; New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780199289295. (anglicky)  (spoluautor: Malcolm S. Woolfson)
  • Everyday Probability and Statistics: Health, Elections, Gambling and War. London: Imperial College Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781848160330. (anglicky) 
  • Materials, Matter & Particles: A Brief History. London: Imperial College Press, 2009. Dostupné online. ISBN 1848164599. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  • Time, Space, Stars and Man: The Story of the Big Bang. London: Imperial College Press, 2009. ISBN 1848162731. (anglicky) 

Reference

  1. ↑ Prof Michael Woolfson, FRS [online]. Debrett's Limited [cit. 2010-05-03]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ Remembering Michael Woolfson (1927 to 2019) [online]. University of York, 2020-01-15 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Professor Michael Woolfson, MA (Oxon), PhD, DSc (Manchester), CPhys, FRAS, FInstP, FRS [online]. University of York, rev. 2009-7-28 [cit. 2010-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Michael M. Woolfson [online]. International Astronomical Union, rev. 1988-1-4 [cit. 2010-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DORMAND, John R.; WOOLFSON, Mark M. The capture theory and planetary condensation. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1971, roč. 151, s. 307–301. Dostupné online [PDF]. ISSN 0035-8711. (anglicky) 
  6. ↑ New Solar Systems [online]. University of Tennessee, Department of Physics and Astronomy [cit. 2010-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
Hughesova medaile
1902 Joseph John Thomson • 1903 Johann Wilhelm Hittorf • 1904 Joseph Swan • 1905 Augusto Righi • 1906 Hertha Ayrton • 1907 Ernest Howard Griffiths • 1908 Eugen Goldstein • 1909 Richard Glazebrook • 1910 John Ambrose Fleming • 1911 Charles Wilson • 1912 William Duddell • 1913 Alexander Graham Bell • 1914 John Sealy Townsend • 1915 Paul Langevin • 1916 Elihu Thomson • 1917 Charles Barkla • 1918 Irving Langmuir • 1919 Charles Chree • 1920 Owen Richardson • 1921 Niels Bohr • 1922 Francis William Aston • 1923 Robert Millikan • 1924 Neudělena • 1925 Frank Edward Smith • 1926 Henry Jackson • 1927 William Coolidge • 1928 Maurice de Broglie • 1929 Hans Geiger • 1930 Chandrasekhara Venkata Raman • 1931 William Lawrence Bragg • 1932 James Chadwick • 1933 Edward Victor Appleton • 1934 Manne Siegbahn • 1935 Clinton Davisson • 1936 Walter H. Schottky • 1937 Ernest Lawrence • 1938 John Cockcroft a Ernest Walton • 1939 George Paget Thomson • 1940 Arthur Compton • 1941 Nevill Mott • 1942 Enrico Fermi • 1943 Mark Oliphant • 1944 George Finch • 1945 Basil Schonland • 1946 John Randall • 1947 Frédéric Joliot • 1948 Robert Watson-Watt • 1949 Cecil Powell • 1950 Max Born • 1951 Hendrik Kramers • 1952 Philip Dee • 1953 Edward Bullard • 1954 Martin Ryle • 1955 Harrie Massey • 1956 Frederick Lindemann • 1957 Joseph Proudman • 1958 Edward da Costa Andrade • 1959 Brian Pippard • 1960 Joseph Pawsey • 1961 Alan Cottrell • 1962 Brebis Bleaney • 1963 Frederic Williams • 1964 Abdus Salam • 1965 Denys Wilkinson • 1966 Nicholas Kemmer • 1967 Kurt Mendelssohn • 1968 Freeman Dyson • 1969 Nicholas Kurti • 1970 David Bates • 1971 Robert Hanbury Brown • 1972 Brian David Josephson • 1973 Peter Hirsch • 1974 Peter Fowler • 1975 Richard Dalitz • 1976 Stephen Hawking • 1977 Antony Hewish • 1978 William Cochran • 1979 Robert Joseph Paton Williams • 1980 Francis Farley • 1981 Peter Higgs a Tom Kibble • 1982 Drummond Matthews a Frederick Vine • 1983 John Clive Ward • 1984 Roy Kerr • 1985 Tony Skyrme • 1986 M. M. Woolfson • 1987 Michael Pepper • 1988 Archibald Howie a M. J. Whelan • 1989 John Stewart Bell • 1990 Thomas George Cowling • 1991 Philip Moon • 1992 Michael Seaton • 1993 George Isaak • 1994 Robert Chambers • 1995 David Shoenberg • 1996 Amyand Buckingham • 1997 Andrew Lang • 1998 Raymond Hide • 1999 Alexander Boksenberg • 2000 Chintamani Rao • 2001 John Pethica • 2002 Alexander Dalgarno • 2003 Peter Edwards • 2004 John Clarke • 2005 Keith Moffatt • 2006 Michael Kelly • 2007 Artur Ekert • 2008 Michele Dougherty • 2010 Andre Geim • 2011 Matthew Rosseinsky • 2013 Henning Sirringhaus • 2015 George Efstathiou • 2017 Peter Bruce • 2018 James Durrant • 2019 Andrew Ian Cooper
Autoritní data Editovat na Wikidatech