MiG-1

MiG-1
Určenístíhací letadlo
PůvodSovětský svaz
VýrobceZávod č. 1
Konstruktérská skupinaMikojan-Gurevič
ŠéfkonstruktérArťom Mikojan, Michail Gurevič
První let5. dubna 1940
Vyřazeno1943
UživatelSovětské letectvo
Vyrobeno kusů100 ks + 3 prototypy
Další vývojMiG-3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MiG-1 byl sovětský jednomístný jednomotorový stíhací letoun smíšené konstrukce, který patřil do nové generace moderních sovětských dolnoplošníků s kapalinou chlazeným motorem a zatahovacím podvozkem.

Vývoj

Konstruktéři Mikojan a Gurevič, jejichž kariéra byla původně spjatá s Polikarpovem, do stroje včlenili mnoho ze zkušeností, které získali v této konstrukční kanceláři. Jako pohonnou jednotku zvolili kapalinou chlazený dvanáctiválcový vidlicový motor AM-35A, upravený z M-34NRG, který sliboval větší výkony s jednorychlostním kompresorem ve vyšších letových hladinách.

Sériové výrobě předcházely tři prototypy označené I-200. První (s. č. 01) byl nejprve testován v aerodynamickém tuneluCAGI bez výzbroje nad motorem. Pozemní zkoušky zahájil v Chodynce se zkušebním pilotem Arkadijem Nikiforovičem Jekatovem 30. března 1940. První let proběhl 5. dubna 1940.[1]

Zálet druhého I-200, určeného ke zkouškám výzbroje, byl proveden 9. května, třetí prototyp pro testy letových výkonů měl letovou premiéru 6. června 1940. Během zkoušek bylo zaznamenáno 112 nedostatků, mimo jiné přehřívání oleje a glykolu, požáry motorů, tuhé řízení a nedostatečný výhled z kokpitu.

Výroba však pod označením MiG-1 běžela již od prosince 1940, proto byla zahájena série urgentních modifikací, které měly vést k odstranění závad. Mezi nejdůležitější patřila montáž slotů na náběžnou hranu křídla pro zlepšení stability a zvětšení velikosti pneumatik. Další úpravou prošly zvětšené palivové nádrže a chladicí systém motoru, vše provedeno na třetím prototypu I-200 (s. č. 03).[1]

Koncem roku 1940 byl do prototypu I-200 (s. č. 02) zabudován původně zamýšlený motor AM-37 a takto přebudovaný stroj byl 6. ledna 1941 zkušebním pilotem I. Žukovem zalétán. Motor však trpěl nad hladinou 4000 m značnými vibracemi.[1] Po provedených úpravách v závodu č. 24 ve Frunze byly 7. května obnoveny zkoušky, při nichž došlo za letu k poruše pohonné jednotky a letoun havaroval. Pilot I. T. Ivaščenko vyvázl bez zranění.

Služba

Prvních 25 MiGů-1 obdržel 146. IAP pod vedením majora Orlova v Jevpatorii na Krymu, kde se hodnotily operační možnosti nového stroje. V únoru 1941 se přesunuly do vojenského učiliště v Kačinsku. Po přepadení SSSR nacistickým Německem se ukázalo, že sovětští piloti nejsou zcela připraveni na obsluhu těchto nových strojů, jejichž ovládání a chování se zcela odlišovalo od letadel starší generace. Piloti MiG-1 příliš nechválili, což korespondovalo s poznámkou na závěrečné zprávě z testů prototypů, že letoun nemůže být svěřen do rukou „jen tak někomu“.[1] Letadel typu MiG-1 bylo vyrobeno přibližně 100 ks,[2] poté se začal vyrábět vylepšený MiG-3.

Specifikace

Údaje dle[1]

Technické údaje

  • Délka: 8,155 m
  • Rozpětí: 10,20 m
  • Nosná plocha: 17,44 m²
  • Prázdná hmotnost: 2 475 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 968 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Mikulin AM-35A
  • Výkon pohonné jednotky: 1 007 kW

Výkony

  • Maximální rychlost: 651 km/h ve výšce 6990 m
  • Dolet: 730 km
  • Dostup: 12 000 m

Výzbroj

  • 1× kulomet UBS ráže 12,7 mm
  • 2× kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm
  • 6× neřízené rakety RS-82 nebo až 500 kg bomb FAB ráže 50, nebo 100 kg

Odkazy

Reference

  1. a b c d e HERBERT, Leonard. Encyklopedie sovětských stíhacích letadel 1939-1951. Praha: Area, 2007. 208 s. ISBN 978-80-87124-01-7. 
  2. GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 95. 

Literatura

  • Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1939/45 ISBN 80-7198-396-9

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikojan-Gurevič MiG-1 na Wikimedia Commons
  • Mikojan-Gurevič MiG-1
Letouny MiG
Stíhací letouny
MiG-1 • MiG-3MiG-5MiG-7MiG-9MiG-13MiG-15MiG-17MiG-19MiG-21MiG-23MiG-29 • MiG-29M • MiG-35
Záchytné letouny
Palubní stíhači
Bitevní letouny
Cvičné letouny
Experimentální letouny
a nerealizované projekty
Je-150 • Je-152 • Je-8 • I-222I-225 • I-270 • I-320 • I-350 • MiG-6 • MiG-8 • MiG-105 • MiG-1.44 • MiG-110 • MiG Skat • MiG-XX LMFS MiG-1.27 • MiG-41 PAK DP
Sjednocená letecká korporace
Sovětské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
DI-6I-15I-153I-16 • MiG-1 • MiG-3Jak-1Jak-3Jak-7Jak-9LaGG-1LaGG-3La-5La-7Pe-3
Bombardovací letouny
R-5R-ZSu-2Jak-4SB-2Ar-2Pe-2Pe-4Pe-8Tu-2Il-4Jer-2TB-3
Průzkumné a spojovací letouny
R-10Po-2MBR-2MDR-6Be-2Be-4ARK-3
Bitevní letouny
Il-2Il-10
Transportní letouny a kluzáky
Li-2Šče-2Š-1Š-2Š-7G-11
Cvičné letouny
UT-1UT-2G-27
Experimentální letouny a prototypy
A-40I-26I-28I-30I-110I-180I-185I-222I-225I-250ITPMBR-7MDR-5DISTISBI-1ANT-58VIT-2Su-6Su-7Su-8Il-6S • Nikitin-Ševčenko IS
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh2011000033
  • NLI: 987007588359105171