Intenzita záření

Intenzita záření neboli (plošná) hustota zářivého toku je radiometrická veličina definovaná jako měrná veličina zářivého toku na jednotku plochy. Její jednotkou je watt na metr čtvereční (W/m2). Podobný výraz v angličtině a dalších jazycích (radiant intensity) však označuje zářivost, což je zcela jiná veličina s jinou jednotkou.

Intenzita záření je definována vztahem

I e = d Φ e d S {\displaystyle I_{\mathrm {e} }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\mathrm {e} }}{\mathrm {d} S}}}

kde

I e {\displaystyle I_{\mathrm {e} }} je intenzita záření (W/m2) (stejná značka se používá také pro zcela jinou veličinu s jinou jednotkou: zářivost),
Φ e {\displaystyle \Phi _{\mathrm {e} }} je zářivý tok (W),
S {\displaystyle S} je plocha (m2).

Při popisu konkrétních situací intenzita záření dostává specifičtější názvy:

Název veličiny Značka Je intenzita záření...
intenzita vyzařování,
zářivá emitance,
zářivá exitance
M e , H e {\displaystyle M_{\mathrm {e} },H_{\mathrm {e} }} ...emitovaného povrchem zdroje
radiozita J e {\displaystyle J_{\mathrm {e} }} ...emitovaného + odraženého povrchem tělesa
ozářenost,
(intenzita) ozáření
E e {\displaystyle E_{\mathrm {e} }} ...dopadajícího na povrch tělesa

Vztah k intenzitě elektrického pole

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Intenzita záření závisí na intenzitě elektrického pole vztahem

I e = 1 2 c ε E 0 2 {\displaystyle I_{\mathrm {e} }={\frac {1}{2}}\,c\,\varepsilon E_{0}^{2}}

Část na pravé straně rovnice je pak střední hodnotou objemové hustoty energie v izotropním prostředí ū.

u = 1 2 ε E 0 2 {\displaystyle u={\frac {1}{2}}\,\varepsilon E_{0}^{2}}

Vztah k záři

Zář L e {\displaystyle L_{\mathrm {e} }} lze chápat jako měrnou veličinu intenzity záření I e {\displaystyle I_{\mathrm {e} }} na jednotkový prostorový úhel Ω {\displaystyle \Omega } . Je mezi nimi tento vztah:

L e = d I e d Ω cos θ , {\displaystyle L_{\mathrm {e} }={\frac {\mathrm {d} I_{\mathrm {e} }}{\mathrm {d} \Omega \cos \theta }},}
I e = Ω L e cos θ d Ω , {\displaystyle I_{\mathrm {e} }=\int _{\Omega }L_{\mathrm {e} }\cos \theta \,\mathrm {d} \Omega ,}

kde θ {\displaystyle \theta } je úhel mezi kolmicí k ploše a směrem procházejícího záření.

Je-li zář L e {\displaystyle L_{\mathrm {e} }} ve všech směrech (polokoule) stejná, platí vztah I e = π L e {\displaystyle I_{\mathrm {e} }=\pi L_{\mathrm {e} }} .[1]

Reference

  1. Max Planck. The Theory of Heat Radiation. Rovnice 7. 1914.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Intenzita záření na Wikimedia Commons
Autoritní data Editovat na Wikidatech