Ibrahim Sarić

Ibrahim Sarić
Narození1882
Sarajevo
Úmrtí23. listopadu 1939 (ve věku 56–57 let)
Povoláníadvokát
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ibrahim-efendija Sarić (1882 Sarajevo, Bosna a Hercegovina – 23. listopadu 1939 Sarajevo?, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský islámský soudce a pedagog bosňáckého původu.

Životopis

Základní a střední školu dokončil v rodném městě. V Sarajevu absolvoval též Šarí‘atskou soudní školu (absolvoval 1907). Nato pracoval jako justiční čekatel na šarí‘atského soudce.

Již od školy se podílel na spolkovém životě muslimské komunity. Zvláště aktivní byl v podpůrném spolku Gajret (Úsilí), kde mezi lety 1911 a 1914 vykonával post předsedy. Sám byl propagátorem muslimsko-srbské národní vzájemnosti, za což byl za první světové války perzekvován (během konfliktu byl internován v táboře ve městě Prozor).

Po roce 1918, kdy vznikl společný jihoslovanský stát, zastával významné společenské a úřednické posty. Nejprve byl sarajevským místostarostou, pak byl členem Prozatímního národního zastupitelství Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Privremeno narodno predstavništvo Kraljevstva Srba, Hrvata i Slovenaca), mezi lety 1919 a 1920 parlamentu nového jihoslovanského státu, a nakonec přešel na Ministerstvo náboženství Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Bělehradě, kde působil jako vedoucí muslimské sekce. Opakovaně byl jmenován ředitelem Šarí‘atské soudní školy (22. listopadu 1923–10. října 1924 a 15. listopadu 1924–30. listopadu 1927[1]). Za jeho působení byl do téo islámské školy vpuštěn srbský Sokol a srbský pěvecký spolek Sloga (Svornost), čímž se měl deklarovat příklon k srbské nacionální myšlence. Poté byl přidělen k Vrchnímu šarí‘atském soudu v Sarajevu, kde spolu s Abdullahem-efendijou Bušatlićem nahradil konzervativce Salih-efendiju Mutapčiće (?–1938) a Ali Riza-efendiju Prohiće (1867–1942, penzionován 1929).[2]

Po zavedení královské diktatury (1929) podporoval jednostranné kroky Alexandra I. Roku 1935 krátce zastával post sarajevského starosty. Téhož roku kandidoval v parlamentních volbách, ale bezúspěšně.

Reference

  1. ↑ Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 66. 
  2. ↑ Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 61. 
Starostové Sarajeva
1878–1892: Mustafa Fadilpašić • 1893–1899: Mehmed Kapetanović • 1899–1905: Nezir Škaljić • 1905–1910: Esad Kulović • 1910–1915: Fehim Ćurčić • 1918–1920: Aristotel Petrović • 1920–1922: Ljudevit Novat • 1922–1927: Ibrahim Hadžiomerović • 1928–1929: Edhem Bičakčić • 1929–1935: Asim Mutevelić • 1935: Ibrahim Sarić • 1935–1939: Edhem Bičakčić • 1939–1941: Muhamed Zlatar • 1941: Atih Hadžikadić • 1941–1942: Hasan Demirović • 1942–1945: Mustafa Softić • 1945–1947: Husein Brkić • 1947–1948: Ferid Čengić • 1948–1955: Dane Olbina • 1955–1965: Ljubo Kojo • 1962–1963: Lazo Materić • 1963–1965: Vaso Radić • 1965–1967: Salko Lagumdžija • 1967–1973: Džemal Muminagić • 1973–1975: Dane Maljković • 1975–1981: Anto Sučić • 1981–1983: Emerik Blum • 1983–1985: Uglješa Uzelac • 1985–1987: Kemal Hanjalić • 1987–1989: Salko Selimović • 1989–1990: Juraj Martinović • 1990–1994: Muhamed Kreševljaković • 1994–1996: Tarik Kupusović • 1998–2000: Rasim Gačanović • 2000–2005: Muhidin Hamamdžić • 2005–2009: Semiha Borovac • 2009–2013: Alija Behmen • 2013–2017: Ivo Komšić • 2017–2021: Abdulah Skaka od 2021: Benjamina Karićová