Expedice Nimrod

Expedice Nimrod (Nimrod Expedition) byla britská výzkumná výprava do Antarktidy, kterou v letech 1907–1909 vedl Ernest Shackleton. Byla financována výhradně ze soukromých zdrojů a nesla název podle expedičního plavidla, velrybářského škuneru Nimrod z roku 1867. Polárníci využívali převážně poníky a psy, ale také jako první dopravili na antarktický kontinent motorová vozidla.^[1]

Hlavním cílem expedice bylo poprvé v historii dosáhnout jižního pólu. Čtyřčlenná skupina vedená Shackletonem vyrazila ze základního tábora Cape Royds v Zemi krále Edvarda VII., objevila Beardmoreův ledovec (pojmenovaný po hlavním sponzorovi výpravy, ocelářském magnátovi Williamu Beardmoreovi) a překročila Transantarktické pohoří. Po Jihopolární plošině pronikli 9. ledna 1909 do rekordní vzdálenosti 180 km od pólu, pak se museli kvůli vyčerpání a nepříznivým povětrnostním podmínkám vrátit.^[2] Expedici se však podařilo zdolat vrchol hory Mount Erebus a její člen Edgeworth David stanul jako první člověk na jižním magnetickém pólu. Douglas Mawson vedl vědecký tým, který shromáždil množství objevných informací o antarktické přírodě. Polárníci také napsali o svých zážitcích společně knihu Aurora Australis.

Shackleton byl po návratu do Británie povýšen do šlechtického stavu.

V roce 2010 byly v boudě, kde expedice přezimovala, nalezeny dobové láhve whisky a brandy.^[3]

Galerie

Trasa výpravy na mapě
Loď Nimrod
Ernest Henry Shackleton
Tábořiště

Reference

↑ Klíčová data historie dobývání jižního pólu. Hospodářské noviny
↑ Sir Ernest Henry Shackleton. My Boat. www.myboat.cz [online]. [cit. 2018-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-31.
↑ Vzácná whisky z Antarktidy patřící slavnému polárníkovi se po letech zkoumání vrátila zpět. National Geographic