Eduard Haken

MUDr. Eduard Haken
Eduard Haken
Eduard Haken
Základní informace
Narození22. března 1910
Šklíň, Volyň
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí12. ledna 1996 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera
Povolánízpěvák
Nástrojehlas
Hlasový oborbas
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1954)
zasloužilý umělec (1958)
národní umělec (1964)
Čestné občanství města Litomyšl (1993)
Manžel(ka)Marie Glázrová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náhrobky manželů Hakenových a Blachutových

Eduard Haken (22. března 1910 Šklíň12. ledna 1996 Praha) byl český operní pěvec – basista, od srpna roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky ND Marie Glázrové.

Eduard Haken v roli „Cikána“ v Thomasově opeře „Mignon“

Život

Narodil se ve volyňské obci Šklíň (také Česká Sklíň, dnešní Шклинь v Luckém rajónu nedaleko Senkevičivky). Maturoval na gymnáziu v Lucku v roce 1928 a pak řádně studoval lékařství na Univerzitě Karlově (19291932).[1] V letech 19301937 se soukromě učil zpěv u Dmytra Levytského. V roce 1957 čtyři měsíce studoval zpěv v Itálii u Apolla Granforteho a pokračoval pak i při Granforteho pobytech v Praze.

V letech 19381941 působil v  operním souboru Českého divadlaOlomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako jsou např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan).

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.[2]

Ocenění

Nahrávky

Výběr:

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 131
  2. hrob pěvce ND Edarda Hakena na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22. 
  3. http://www.ceny-thalie.cz/historie.php

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 212, 226, 229
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 181, 413–4
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 56, 213, 453, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 82, 309, 332.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 101, 107, 128–9
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 131–2
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 236, 247–8, 395, 398
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 197. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 402–403. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 169, 173, ISBN 80-85837-35-8

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech